Gottfried „Götz“ von Berlichingen, „ten se železnou rukou“( * okolo 1480, † 23.července 1562) byl švábský rytíř. Stal se známým především díky své úloze ve švábské selské válce i jako vzor pro stejnojmennou hlavní osobu ve hře Johanna Wolfganga Göttheho Götz von Berlichingen.

Dětství a mládí

Götz byl synem Kiliana von Berlichingen, pána na Jaxthausenu a Margarethy von Thüngen. Velmi časně tíhnul ke zbrojení a zbraním, což ho po jeho další celý život  provázelo poznamenalo a přineslo mu pochybnou pověst.

Poté, co žil jeden rok u jednoho příbuzného, Kunze von Neunstein a navštěvoval v Niederhallu nad Kocherem školu, vstoupil 1494 jako páže do služeb Konráda von Berlichingen, bratrance svého otce, který byl zkušeným rytířem, dvormistrem a rádcem markraběte z Brandenburgu-Ansbachu. Götz provázel svého strýce při četných podnicích, tak jako např. na „říšských dnech ve Wormsu, 1495 a v Lindau, 1496.

Ztráta ruky

Poté, co 3.února 1497 Konrád zemřel, zvolil si Gottfried sám markraběte Friedricha IV. za nového pána a byl v následujících letech s mnoha ostatními jakožto jinoch na jeho dvoře vychováván. Následoval spolu s markrabětem císaře do Burgundska, Lotriňska, Brabantska a 1499 do švýcarské války. Poté se podílel na boji mezi markrabětem z Brandenburgu-Ansbachu a Norimberkem, 1502, a na bavorské straně v Landshutské dědickonáslednické válce mezi Rýnskofalskem a Bavorskem, 1504.

V této válce dne 23.června 1504 při obsazení Landshutu díky střele z  tarasnice ztratil pravou ruku. Byla mu nahrazena rukou železnou, opatřenou jakýmsi umělým mechanismem, jakýmsi druhem rukavice, která se přivazovala na podpažní pahýl. Tuto  protézu ruky, která mu přinesla přezdívku „ten se železnou rukou“, je ještě dnes možno vidět. Pozici-nastavení prstů mohl pomocí ozubených koleček fixovat, to znamená, že takto mohl jílec meče pevně sevřít a jako dříve, mohl bojovat.

Čas svárů

Gottfriedův život byl v následujících letech určován častými sváry. Jejich počet byl tak veliký, že mohou být jmenovány jen ty nejdůležitější. On sám počítal zhruba patnáct ve vlastních záležitostech, vedle toho poskytl mnoha pánům „přátelům a společníkům“ důraznou pomoc. V tomto čase zaplálo rytířství naposled. Ještě stále z nezvyku všeobecného zemského míru a žárlivosti na bohatství měst a kupců, pokoušeli se mnozí rytíři věříc anebo fingujíc své právo pomocí násilí ve zbrani prosadit, aby si vymohli výkupné a kořist- vzácně k ochraně utiskovaných. Mnohaleté, teprve v roce 1511 ukončené spory s kolínskými, začaly kvůli odmítnutí zaplacení za ochranu, zapletly Götze do mnoha dalších, včetně jednoho s biskupem z Bamberka. Mimo to vedl tvrdý spor s Norimberkem a 18.května 1512 spolu se 130ti rytíři mezi Forchheimem a Neussesem přepadl 95 kupců z Norimberka, Augsburgu, Ulmu a dalších měst, kteří se pod Bamberským doprovodem vraceli z Lipského trhu. Proto 5. července 1512 uvalil císař Maxmilián na Götze a jeho soudruhy říšskou klatbu, roku 1513  Hans von Selbitz a články Švábského svazu vyhlásili proti němu boj za způsobení škod spolkovým členům. Po mnohých půtkách a dlouhých jednáních po slibu zaplacení 14000,- guldenů, byl dne 27.května 1514 Götz spolu se svými soudruhy zbaven klatby. Zanedlouho na to (1515/16), vzniklo napětí nového sporu mezi Götzem a mainckou nadací a arcibiskupem Albrechtem, ve které byl zajat hrabě Phillip von Waldeck (1486-1539) a jedině proti složení 8900,- dukátů výkupného byl zase propuštěn, což mělo za následek 11. února 1518 novou klatbu pro Gottfrieda.

Berlichingen byl očividně mnohokrát zapleten i do plánů svého příteleche Franze von Schickingena. Zůčastnil se r.1515 jeho sporu s Wormsem, při jeho tažení 1516 proti hraběti z Lothringenu mu poslal své poddané a koně na pomoc a zúčastnil se i jeho tažení proti zemskému hraběti von Hessen při ztečení Umštadtu roku1518.

Ale když se rozhořela roku 1519 válka mezi Švábským spolkem a markrabětem Ulrichem z Württembergu a Götz tomuto, jako již 1514 v povstání chudého Konráda poskytl pomoc, byl 11. května 1519 zradou oproti slibu volného ústupu, jak sám vyprávěl, pravděpodobně ale při jednom výpadu z jemu svěřenému a obleženému zámku Möckmühl zraněn a zajat. Švábský spolek jej předal městu Heilbronn do vazby.Jedině nároku Franze von Sickingen a Georga von Frundsberg vděčil za to, že mohl vyměnit žalář ve zlodějské věži za rytířskou vazbu v hostinci „U koruny“. Snahy spřátelených rytířů o jeho osvobození zůstaly bez úspěchu. Teprve v říjnu 1522 se navzdory pohrůžek fyzického násilí rozhodl odmítnout podílnictví na sporu a zaplatil 2000 guldenů jako náhradu za poskytované služby měšťanům. 1517 se stáhl na koupený zámek Hornberg, kde ušel Sickingenské katastrofě až doroku 1525, kdy ho z klidu vyrušila selská válka.

Úloha v selské válce

Když takzvané Odenveldské tlupy, pod vedením Georga Metzlera přitáhly do blízkosti jeho hradu, do Gundelsheimu, byl Götz, tak jako mnoho jeho stavu rovných donucen uzavřít se sedláky smlouvu s výhradou závazku služby proti švábskému společenství a 24.dubna 1525 přijetí „křesťanského bratrstva“ sedláků na svém majetku. Protože neměli žádného vojensky zkušeného vůdce, donutili sedláci Götze k převzetí velení odenwaldských tlupa jmenovali jej hejtmanem (sklepnictví v Buchen (Odenwald)). On ale sice obléhal Frauenberg u Würzburgu, ale čtyři týdny později využil své poslání proti švábskému spolkovému vojsku, aby se zase v květnu zmocnil svého hradu.  Berlichingen vedl povstalecké houfy až do bitvy u Königshofenu, kdy v předvečer bitvy správně zhodnotil vyhlídky sedláků a dosti nerytířsky zmizel. Intuice jej však nezklamala a útěkem (byť nečestným) si zachránil život.Díky jeho, Hansse Berlinse z Heilbronnu a Hiplerově vlivu byla dne 4.května v klášteře Amorbachu prohlášena deklarace „Dvanácti artiklů“, která vše výrazně zmírnila. Její rozšíření bylo přijato velkou částí sedláků s nevolí a její původce ohrozila, protože nikdo pak nevěděl, zda Götz byl během těchto týdnů hejtmanem, anebo zajatcem sedláků. Zlehčil-li by ještě poněkud ztečení Amorsbachu, pak by se zničení Wildenburgu a Miltenbergu při tažení na Würzburg událo přece jen proti jeho vůli.

Poskončení selských válek byl Götz r. 1526 obžalován a osobně se obhajoval před Truchsessem z Waldburgu a říšským soudem ve Speyeru s odůvodněním, že on převzal jemu vnucené velení, jen aby zamezil nejhoršímu. Sice ho 17.října 1526 říšský komorový soud prohlásil za nevinného, přesto působením jeho nepřátel byl dne 7.května 1528 na jedné cestě do Stuttgartu v Blaufeldenu v hostinci Georga von Eisesheim, služebníka švábského spolku přepaden a donucen ke slibu, aby se dostavil ke spolku. Navzdory varování svých přátel následoval vyzvání a dne 27.listopadu 1528 se dostavil do Augsburgu. Tam byl zatčen a až do března 1530 byl držen v žaláři. Jen jako protislužby jakéhosi velmi vlažného sporu byl 4.března z vězení propuštěn. Götz musel odpřísáhnout, že se bude doživotně zdržovat v okolí svého hradu Hornbergu, nikdy nesednout na koně a žádnou noc že nestráví mimo zámek. Mimo to musel biskupům z Mainzu a  Würzburgu zaplatit odškodné a – dle stanoviska měšťanů – penální odškodnění- ve výši 25000,- guldenů.

Poslední léta

Götz, jak bylo ujednáno, se držel v následujících letech na pozemcích svého hradu a byl díky nařčení panstvem  z Würzburgu zatažen spolu se svářícím se lénem do procesu o odškodnění Mainzu, který ale 1534 pokud je známo, vyhrál.

Okolo roku 1540 jej zprostil císař jeho vězení a vzal ho pod svou ochranu, protože potřeboval jeho služeb jakožto zkušeného válečníka v boji proti Turkům. Götz následoval toto vyzvání a během 14ti dnů sebral dohromady sto rytířů a podařilo se mu s nimi táhnout až k Vídni, kde byl pak dva měsíce v ležení kvůli celkově méně šťastné situaci tohoto zimního tažení, ale pak byl propuštěn domů. Ještě jednou táhl spolu s Karlem V. proti Francouzům, ležel před St. Dizierem, kde dostal úplavici a tak po předání města se stáhl do vnitrozemí. Po uzavření míru v Cresby táhl zpět na Hornberg, kde v klidu prožil poslední léta. Velká éra rytířsva a Götze von Berlichingen pominula. Zemřel 23.července 1563, víc jak 80 let stár a byl pochován na křížové cestě kláštera Schöntal.

Dílo

Z jeho vlastního životopisu, který sám sepsal, navzdory nemotornému vyhotovení a některým nedůvěrohodnostem, je zde důvěryhodné zobrazení zvyků toho času, zvláště co se týče šlechtického stavu; Götthe převzal toto téma ke své známé hře "Götz von Berlichingen", ve které v žádném případě nelze přisoudit historickou věrohodnost.

Rodina a potomci

Götz von Berlichingen byl dvakát ženat: s Dorotheou von Sachsenheim a od 17.listopadu 1517 v druhém manželství s Dorotheou Gailing von Illesheim. Z těchto manželství se narodily tři dcery a sedm synů. Jeho potomci tvoří tzv. Hornberg- Rossacherskou hlavní linii, která dnes (dle pram. 1900!) je vedena pod jménem Berlichingen-Rossach. Linie Friedrich - Berlichingen-Jagsthausen pochází od jeho bratra Hanse von Berlichingen.

Friedrich Wolfgang von Berlichingen-Rossach (1826-1887), major a člen první bádenské komory, 1895