GÖTZENBURG

Georg von Frundsberg – Jiří z Frundsbergu

Úvodní slovo k  jeho životopisu z r. 1572.

Georg von Frundsberg, také Fronsberg, Freundsberg, George/Jörg z (* 24. září 1473 v Mindelheimu; † 20. srpna 1528 tamtéž) byl jižně německý voják a velitel zemských vojáků v císařsko – habsburských službách. Platil za jednoho z nejdůležitějších taktiků německého dělostřelectva Infanterie  a válečníků dřívější/ranější nové doby - Frühen Neuzeit. Jeho jméno je úzce spojeno s  dlouhotrvajícími boji Habsburků, zvláště císaře Karla V., o nadvládu v horní Itálii.

Georg von Frundsberg se narodil r. 1473 jako syn  hejtmana Schwäbischen Bundes Švábského spolkuUlricha z Frundsbergu a jeho ženy Barbary z Rechbergu na Mindelburgu ve Švábsku, jehož rodina byla původně tyrolského šlechtického původu, který získala teprve r. 1467 .

Vstoupil brzy do vojenských služeb. R. 1492 následoval svého otce do armády říšského velitele markraběte   Friedricha II. z Brandenburg-Ansbachu, aby  dával pozor na  AlbrechtaIV. von Bayern. Jelikož tento ale včas uhnul (Frieden von Augsburg), nedošlo k bojům. Brzy na jaře r. 1499 se Frundsberg zúčastnil „švábské války“- Schwabenkrieg  proti švýcarům a měl možnost sbírat první zkušenosti ve vedení války. Ještě v tomtéž roce velel armádě svaté říše římské - Heiligen Römischen Reiches, kterou německý král a pozdější císař Maximilian I. poslal hraběti milánskému Ludovico il Moro na pomoc proti francouzům.

Vítězství Švýcarů nad císařskými mu přinesla poznání, že čas obrněných rytířů se chýlí ke konci, že těžiště bojů přešlo na dělostřelectvo - Infanterii. Maximilian I. jej jmenoval  Feldhauptmann von Tirol-polním hejtmanem /velitelem, kde dle švýcarského vzoru vybudoval silnou, úderu schopnou pěší armádu z  kopiníků . To mu později přineslo přídomek „otec zemských vojáků“ -  „Vater der Landsknechte“ jenž (částečně také na Maximiliana  samotného též bylo použito). Frundsberg zdokonalil taktiku takzvaných čtvercových- nebo násilných tlup, u kterých se jednalo o  zvlášť hluboce strukturovanou formaci z kopiníků. Napsal mnoho děl o bojových taktikách, jako např.  „Der treue Rat“ – Věrná rada. R. 1500 se oženil s  Katharinou ze Schrofensteinu, se kterou měl dceru Annu z Frundsbergu a syna, Kaspara von Frundsberg; ten se později sám stal válečníkem.

Díky svým úspěchům v „landshutské následnické válce“ Landshuter Erbfolgekrieg byl v r. 1504 Maximilianem I. pozvednut do rytířského stavu. Vedl regiment zemských vojáků z Memmingenu do rozhodující bitvy u Regentsburgu -Řezna. Se svými dobře vycvičenými tlupami dosáhl Frundsberg významných vítězství. R. 1513 porazil početně čtyřnásobnou benátskou armádu u  Creazza a zničil ji. Z této bitvy pochází jeho mnohokrát citovaný  výrok „Viel Feind’, viel Ehr’!“ – hodně nepřátel, hodně cti!

24. února 1517 nebo 1518 zemřela jeho první žena. 11. září 1519 se oženil se svojí druhou ženou, Annou z Lodronu, se kterou měl další dceru, Sigunu z Frundsbergu.

Na říšském sněmu k Wormsu -  Reichstag zu Worms r. 1521 měl k Martinu Lutherovi  mít poznámku/výrok „Mníšku, mníšku, jdeš těžkou cestou“ „Mönchlein, Mönchlein, du gehst einen schweren Gang!“ (viz také Wikiquote). Teologické chytračení mu bylo cizí. Přesto ale přestoupil na novou víru otevřeně až tehdy, když  byl nespokojen se zákulisní politikou papeže, namířenou proti císaři.

Během italských válek -  Italienkriege v dubnu r. 1522 stál Frundsberg se svými zemskými vojáky u La Bicocca severozápadně od  Milána proti armádě švýcarských Reisläufer ve francouzských službách. Poté rozdrtil nepřátelské linie tak důkladně, že Francouzi a Švýcaři se z Itálie stáhli úprkem.

Spisy "»Trewer Rath und Bedencken. Eines Alten wol versuchten und Erfahrenen Kriegsmans –   rada a myšlenky starého zcela -zkušeného válečníka"« které Frundsbergovi jsou připisovány a ke konci r. 1522 datovány , popisují  taktiku  „prodloužení čela“ vojska až do velké hloubky, aby jím byly obklopeny čtvercové tlupy. Prvních pět, nebo šest článků jsou ty, které bitvu vyhrají, nebo prohrají a čím více se díky tomuto „širokému pořádku – formaci“ se může dát do práce, tím je to lehčí.

Svůj nejspekulativnější úspěch slavil Frundsberg v bitvě u Pávie r. 1525 - Schlacht bei Pavia 1525, dne 24. února 1525, kde se 25.000 Švýcarů a Francouzů pod králem Františkem I. -  Franz I. jakožto obkličující armáda opevnilo a slabou posádku města ohrožovalo. Španělé a Němci způsobili protivníkovi zdrcující porážku, kde Frundsbergrových 6.000 veteránů ze Švábska a Tyrolska mělo rozhodující podíl.

Se skoro 20.000 vojáků táhl tehdy  53tiletý Frundsberg r. 1526 proti tlupám s Francií spojených papežských a porazil je na konci roku u Brescie.

Své podřízené oslovoval Frundsberg jako „synové“, nebo „bratři“, a ti v něm viděli „otce zemských vojáků“. Přesto v zimě r.  1526/27 byla situace napjatá. Po týdny jeho muži nedostali žádný žold. Georg z Frundsbergu zastavil rodinné stříbro za v přepočtu 12 milionů Euro , aby mohl zaplatit zemské žoldáky; císař Karel V. versagte svému věrnému Feldherren jedoch die dringend nutnou finanční podporu. Pouze vyhlídka na  plenění Říma držela tlupy pohromadě. Jakmile se začaly šířit a kolovat pověsti o nadcházejícím mírovém ukončení s papežem, vypukla 16. března 1527 v polním ležení u Boloně -  Bologna otevřená vzpoura: Zemští žoldáci vyhnali velitele z ležení, srotili se všichni před Frundsbergovým stanem a nepřeslechnutelně řvali „peníze! peníze!“ Neohrožený vrchní velitel vystoupil před  řádící masy a pokoušel se je uklidnit. Ale když ti aufgebrachten muži dále volali po žoldu a dokonce výhružně otočili proti němu svá kopí, byl tento muž tělesně a duševně na konci svých sil. Mozkovou mrtvicí zasažený Frundsberg se svezl na jeden z bubnů a ztratil vědomí. Toto náhlé neštěstí přivedlo vyděrače / vymahače zase k rozumu . Dali kopí na ramena a klidně se rozešli. Nějaký čas později u „Sacco di Roma“  nechali svému vzdoru volný průběh.

Georg z Frundsbergu nedokázal neštěstí u Boloně překonat a zemřel 20. srpna 1528 na svém Stammburgu Mindelheim (hlavní/základní hrad). „Tři věci“, tak jeho resumé, „měly by každého od války odradit:  zkáza a utlačování chudých, nevinných lidí, nepořádný a potrestání hodný život válečných žoldáků a nevděčnost knížat.“

Na  jeho poctu je ve  Walhalle umístěna jeho bysta.

Frundsberg v nové době[

• Frundsberg byla korveta - Korvette císařsko – královského vojenského námořnictva – k. u. k. Kriegsmarine , která byla používána jakožto školní loď.
• Ve Schwazu (Tirolsko) se nachází katolické rakouské  -

•  Frundsbergova kasárna ve Vompu u Schwazu v Tyrolsku poskytuje domov pionýrskou setninu jakož i opěrný bod pro vrtulníky.

• Dne 3. října 1943 byla v únoru r. 1943 vzniklá SS-Panzer-Grenadier-Division 10 – SS-tanková-dělostřelecká-divize č.10 na vůdcův příkaz -  Führerbefehl na 10. SS-Panzer-Division „Frundsberg“ přejmenována. (tanková divize)

• Ve Mindelheimu se konají každé 3 roky Frundsbergfest – Frundbergovy slavnosti, při  kterých všichni obyvatelé se „vracejí“ do doby středověku.

Ve Schwazu byla v r. 1900 založen  Fruntspergský praporek, jež má stále připomínat slávu věhlasného  vůdce zemských žoldáků - vojáků.  Fruntspergský praporek  není spolek, ale kulatý stůl, kde najde místo/může být přijato pouze 24 přísedících. Přijetí proběhne tajnou volbou, „koulením“ s černými a bílými koulemi, Je-li přítomna pouze jedna jediná černá koule, je kandidát pro vždy odmítnut. Přísedící na Fruntspergu mohou pouze být  provozovatelé černého řemesla a majitelé domů. Výjimky jsou udělovány pouze pro kronikáře, písaře a purkrabí. V kronikách se proto najdou stále jen sporé důkazy , že by Fähnlein potřeboval také lidi, kteří dovedou psát a číst. Přísedící- usídlenci na Fruntspergu se scházejí jednou za měsíc zu einer sezení, které proběhne dle pevně určeného rituálu a od r. 2003 v nově zřízeném rytířském sálu - Rittersaal na zámku Freundsbergu -  Schloss Freundsberg,  základním hradu Fruntspergského rodu. Všichni přísedící - Sassen mají vlastní jména, která se odvozují/odvolávají na dávná hradní jména fruntspergských.  Fruntspergfähnlein - fruntspergský praporek koňmo vyjíždí pouze ke zcela významným příležitostem, potřebuje-li třeba město Schwaz  reprezentativní čestnou gardu pro slavnostní příležitosti. Při takovýchto příležitostech jsou oděni přísedící - Sassen do těžkého brnění, které je chápáno jakožto uniforma zemských žoldáků - Landsknechtsuniform  středověku. Příslušný vrchní a zemský velitel nese jméno slavného velitele zemských vojáků – žoldáků  Jörga von Fruntsperg, toho času Jörg IX.